Alpe Adria
Salzburg → Trieste

Tauernradweg / EuroVelo 7, asfaltová cyklostezka. Plochá podél řeky Salzach.

Cesta vlakem s koly do Salzburgu přes Linz. Příjezd odpoledne, kratší etapa do Kuchlu podél Salzachu.

Prvních ~45 km plochá podél Salzachu (470 → 560 m), pak stoupání údolím Gasteiner Ache (560 → 860 m).

Cesta kolem hradu Werfen, kam jsme ale nešli. Dlouhý silniční tunel pod Alpami. Chytil nás silnější déšť, naštěstí jen na dvě hodiny. Rakouský farmářský venkov. Konec v Bad Hofgastein. Ubytování včetně volného vstupu do lázní Alpentherme — bazény, spousta saun; šli jsme večer i ráno.

Stoupání Bad Hofgastein (860 m) → Böckstein (1170 m). Vlakem tunelem 17 km (11 min) do Mallnitz (1185 m). Odtud sjezd Mölltalem → Drauradweg → Seeboden (588 m).

Ráno koupání v lázních, pak výstup lázeňským městečkem Bad Gastein kolem městského vodopádu k vlaku v Böckstein. Průjezd tunelem vlakem pod Alpami. Následně parádní sjezd z Mallnitz do Obervellachu, cesta údolím podél řeky Möll. Ke konci dne odbočka mimo hlavní trasu Alpe Adria do Seebodenu k jezeru Millstätter See. Fajn koupání, jen přístup do vody je v rámci Seebodenu jen na několika málo veřejných plážích, zbytek oplocený.

Drauradweg → Spittal → Villach (~44 km plochá), pak Gailradweg → Arnoldstein → italská hranice (Coccau) → stoupání do Tarvisia (750 m).

Start kolem jezera Millstätter See — narozdíl od města tu bylo víc přístupů do vody na koupání. Následně stoupání po silnici přes sedlo do Sankt Jakob a sjezd zpět na původní trasu Alpe Adria. Poté úsek podél řeky Drávy až do Villachu. Za Villachem začíná méně zábavná část, víc po silnicích, ve vedru nepříjemná. Lehké stoupání přes Arnoldstein až k italským hranicím. Na hranicích začíná nejhezčí část stezky po bývalé železniční trati — my zatím dojedeme jen kousek do Tarvisia.

Volitelný švih nalehko, bez brašen, z Tarvisia na Mangartské sedlo — nejvýše položenou asfaltovou silnici ve Slovinsku. Švih pro zdatné, kterým nestačilo předchozích 80 km v etapě. Brutální stoupání, ale nádherné výhledy na hory — to nejhezčí, co se dá cestou přes Alpy vidět. Tam a zpět. Tarvisio (750 m) → Cave del Predil → Passo del Predil (1156 m, hranice IT/SLO) → odbočka Mangartská cesta → sedlo (2055 m).

Mangartská cesta

• ~10 km výjezdu do sedla, max sklon ~14 %, 5 krátkých tunelů
• Na sedle horská chata a výhled na jezera Laghi di Fusine; odtud pěší výstup na vrchol Mangart (2679 m)

Zajímavosti

• Julské Alpy jsou domácím tréninkovým terénem Tadeje Pogačara (i Primože Rogliče) — magazín Cyclist o oblasti píše jako o „Pogačarově hřišti“
• Silnice vznikla už před 2. sv. válkou jako italská vojenská cesta vytesaná do skalní stěny
• Každoročně se tu jede cyklozávod do vrchu — ~16 km / +1400 m

Bývalá železnice s tunely a viadukty, téměř výhradně sjezd (750 → 200 m). Asfalt, nejscéničtější úsek trasy.

Nejhezčí úsek trasy. Bývalá železnice — tunely, mosty, stará nádraží přestavěná na kavárny. Hladký asfalt a stále z kopce. Pěkné historické centrum Venzone. Za ním jsme odbočili z hlavní trasy k jezeru Lago di Cavazzo (zajížďka cca 10 km a 100 výškových). Nádherné koupání s čistou vodou. Dojezd do městečka Buia.

Úplně plochá přes friulskou nížinu, mírně klesá k moři.

Den ve znamení historických center (Udine, Palmanova) a památek. Zastávka v Aquileii — Basilica s mozaikami (UNESCO) a římské fórum. A taky v půlce července pekelná vedra na silničních úsecích. Příjezd do Grada, kde oficiálně Alpe Adria končí — ale my ještě ne. Zatím nás zachraňuje klimatizace na hotelu.

Pobřežní cesta, krátké stoupání na Kras na konci (Ceróglie ~280 m n.m.).

Přejezd z Grada do Ceróglie. Trochu vedro a krize, takže žádné zajímavé zastávky. Cílem cesty nebylo jen projet Alpe Adria, ale taky strávit pár dní u moře. Takže teď spíme tři dny na stejném místě.

Tři noci na jednom místě — kombinace pláže a výletů z krasové základny.

Tři noci jsme bydleli v Casa hiša Klarčeva. Ostatní ubytování nebyla nijak pamětihodná, ale tohle místo mělo skutečné kouzlo a milého hostitele Franca. Ten nám doporučil pláže, výlety i restaurace. Tohle místo doporučujeme k návštěvě — není sice přímo u moře, ale dá se tam kousek dojet autem nebo na kole.

Zároveň jsme se utvrdili v tom, že umíme dobře plánovat i neznámá místa podle mapy: já jsem si naplánoval trasu na kolo a Bára si našla pláž — a obojí bylo přesně to, co nám Franco jako místní doporučil. Jeden den jsme strávili na pláži, já už to druhý den nevydržel a švihnul si menší výlet po Slovinsku — s pěkným rozhledem na obě strany, jak směrem na Alpy, tak na moře.

Tip: bookujte přímo (přes klarceva.it), ne přes Booking — je to výrazně levnější.

Krasová planina, sestup k pobřeží mimo centrum Terstu, kolem zálivu do Muggie.

Poslední významný přesun. Chtěli jsme k Terstu, kde budeme končit, a vzali jsme to obloukem kolem něj do městečka Muggia. Cestou návštěva jeskyně Grotta Gigante — i když Franco tvrdí, že mnohem lepší je Škocjanská jama (asi proto, že tam teče řeka). Ta ale byla už moc mimo naši trasu, takže si ji necháváme na příště. Provázela nás milá Italka, místní jeskyňářka, a pochválila mi kolo, takže dobrý. Cyklostezky kolem Terstu jsou celkem divočina a místy by člověk potřeboval spíš celoodpružené MTB, než se tam trmácet s brašnami — ale chtěli jsme se vyhnout velkým silnicím a odměnou nám byl výhled na Terst. Návštěva brutalistního kostela. Nejhezčí částí dne (i když hodně krátkou) byl opět sjezd po bývalé železniční trati k Terstu.

Krátký přejezd zpět do Terstu po pobřeží.

Poslední den našeho výletu. Večer odjíždíme z Terstu — ten jsme vybrali proto, že nám přišel jako nejrozumnější místo, odkud se dá jet Flixbusem rozumně do Prahy. Celý den můžeme být u moře, večer nastoupit s koly do busu a ráno se probudit v Praze. Skočili jsme si ještě na chvíli na pláž do Slovinska a odpoledne se pomalu přesunuli do Terstu.

Jak všichni doporučují Kodaň nebo Amsterdam jako příklad pěkných měst pro život s dobrou cyklo infrastrukturou, tak Terst můžeme směle doporučit jako příklad pravého opaku — a Praha nám teď bude připadat jako cyklo ráj.